Již nějakou dobu se ozývaly hlasy volající po změnách v koncepci plánované trasy D pražského metra. Kritika přicházela, jak ze strany veřejnosti, tak od architektů. Představitelé hlavního města jejich prosby konečně vyslyšeli a zadali takzvanému Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), aby revidoval a upravil plán nového metra v Praze. Město k tomuto kroku nakonec donutily problémy (mnohdy až komického rázu) spojené s nedávným otevřením nového úseku na trase A z Dejvické do Nemocnice Motol. Silně kritizovanými nedostatky byly například absentující zastřešení nájezdové rampy pro vozíčkáře, nejednotné značení vstupů, chybějící lavičky a koše na odpadky, špatně řešené dešťové žlaby pro odvádění vody nebo nevhodně vyřešené napojením pozemní komunikace pro pěší. Vrcholem všeho pak byl chybějící eskalátor ve stanici Nádraží Veleslavín a následné nasazení nosičů kufrů, kteří cestujícím jedoucím na letiště tahali zavazadla do schodů, aby se tak vůbec mohli dostat na autobusovou zastávku. To všechno by se na nové trase snad už nemělo opakovat.
Inspiraci pro změny by podle známého tuzemského kritika architektury Adama Gebriana mohla Praha hledat například v sousedním Německu, a to konkrétně v Mnichově, který má i téměř totožný počet obyvatel. Tam jsou schopni budovat metro za stejné peníze a dokonce možná i levněji, než naše hlavní město, přičemž kvalitou se to jejich řadí k nejlepším na světě, podílí se na něm věhlasní designéři a píše se o něm v učebnicích architektury.